Nikdo už nepotřebuje blanické rytíře!

13. září 2016 v 16:59 | Zaretka |  Téma týdne
"Nikdy nebylo tak zle, aby nemohlo být ještě hůř." (Divadlo Járy Cimrmana, Blaník)

Kdo je vlastně strážcem naší doby? A potřebujeme nějakého? Když půjdeme do dob minulých, tak byla velmi rozšířena pověst o blanických rytířích. Vám je jistě známa ze Starých pověstech českých od Aloise Jiráska nebo v populárnější, divácky přístupnější, verzi divadla Járy Cimrmana hře Blaník. Český lid měl své rytíře, kteří je měli chránit před útlakem cizáků. (V této souvislosti nebudu rozebírat, zda se o útlak skutečně jednalo, protože je to velmi složitá problematika.) Při vzniku ČSR jsme opět vzhlíželi k bojovníkům, tentokráte k husitům. V pozdějších letech však komunistická ideologie husitství zprofanovala a my už nemá své hrdiny. Samozřejmě stále někteří vzhlížíme k Janu Husovi nebo Karlu IV., aniž bychom věděli proč.

 

Postřehy z Maďarska

10. září 2016 v 15:58 | Zaretka |  Cestování
Toto léto jsem navštívila (s přítelem) Maďarsko (poprvé), přesněji řečeno Budapešť a Balaton. Dovolená se mi moc líbila, tak jsem se rozhodla věnovat výletu několik řádků. Jelikož jste asi většinou v této uherské destinaci byli, tak jsem článek pojala jako jednotlivé postřehy událostí, které nás po cestě potkaly. Článek jsem se snažila uchopit spíše vtipně a s nadsázkou. Nechtěla jsem psát to, co najdete ve všech průvodcích. Některé postřehy mírně vyhrocuji, ale pro mě to byly úžasné zážitky, na které moc ráda vzpomínám. Dovolená se mi opravdu moc líbila a doufám, že se do Maďarska podívám znovu. Památky Maďarska jsou moc pěkné, a i když byla přítomná jistá jazyková bariéra, tak jsme se tam nikdy necítili špatně. Rozhodně vám, co jste v Maďarsku nebyli, navštívení doporučuji, je to jedna z nejkrásnějších evropských metropolí.


TOP 5 - Nejlepší filmy

8. září 2016 v 19:18 | Zaretka |  TOP
Jako svůj koníček již od 15 roku uvádím filmy, respektive koukání a hodnocení filmů. Od romantických komedií jsem postupně došla k dramatům, a pak jsem objevila kouzlo českého filmu. Tuto svou vášeň se snažím proměnit v profesi, i když je to velmi náročné. V tomto článku jsem se rozhodla představit vám pět filmů, které možná většina lidí nemá ve své "topce", ale mě něčím zaujaly. Doufám, že se vám bude výběr líbit, a pokud jste některý z filmů neviděli, určitě vám ho doporučuji.


 


Vlastní mysl jako největší nepřítel

5. září 2016 v 18:49 | Zaretka |  Téma týdne
"Žádná strast není tak velká jako strach před ní." (John Locke)

Vlastní mysl nám to umí v životě pěkně zavařit. Pokud si vybavíme naše fobie, naše obavy, tak zjistíme, že to, co nás nejvíce děsí, je právě onen zmínění STRACH. Tento negativní pocit nás pronásleduje již od naše raného dětství a často se stává, že se v dospělosti projeví mnohem více než bychom čekali. Jako malé děti jsme se báli různých strašidel, přestože jsme nikdy žádné strašidlo neviděli. Někteří se báli, že na ně ve školce rodiče zapomenou, aniž by se to opět někdy stalo, stačilo, aby rodiče přišli pozdě nebo aby jiní rodiče zapomněli na naše kamarády. Když jsme pak nastoupili do školy, tak nás mohly pronásledovat STRACHY ze špatných známek, neúspěchů, spolužáků atd. Jistě si všichni vybavíte, čeho jste jako malí báli. Pak přišla střední škola - přijímačky, nový kolektiv, přelomových 18 let (nevím, jak u vás, ale u mě to teda přelomové nebylo), maturita, u některých první lásky a pak opět přijímačky (tentokráte na vysokou). Na vysoké škole začíná úplně jiný režim - někteří se osamostatní, plní zkoušky a snaží se získat co možná nejvíce kreditů. Někdo zvolí jednodušší školu, jiní zase složitější a nezbyde nám čas na nás samé. Na vysoké také začínáme s vážnými vztahy, které buď vydrží, nebo se rozpadnou. Většina z nás ke škole zvládá práci na menší úvazek a získává pracovní zkušenosti. Po absolvování vysoké přicházejí starosti skutečné dospělosti, na kterou jsme se jako děti hloupě těšili. Jak rádi bychom se báli strašáka pod postelí. Na naší životní cestě nás tedy často provázejí pochyby, které mohou vyvolat STRACH, jenž však máme opět jen ve své mysli.


Božská Florence - recenze

31. srpna 2016 v 16:22 | Zaretka |  Recenze na filmy
People may say I couldn't sing, but no one can ever say I didn't sing.

Filmy podle skutečné události mívají u diváků velký úspěch, zvláště ty životopisné. Tvůrci vyberou nějakou zajímavou osobnost, často hrdinu nebo podivína, a divákovi ji svým osobitý způsobem představí. Stejně tak je tomu i u Božské Florence. Režisér Stephen Frears i v tomto filmu dokazuje, že témata z minulosti jsou mu velmi blízká. Film popisuje konec života "nejhorší zpěvačky v dějinách". Tento skutečný příběh o Florence Foster Jenkins nemusí být českým divákům znám, avšak pro Američany je Florence nezapomenutelná.


Pokrok nezastavíš

29. srpna 2016 v 15:18 | Zaretka |  Téma týdne
"Smrt lépe využívá technického pokroku než život." (Gabriel Laub)

Pokud se podívám na slovo POKROK, tak by to měla být cesta dopředu, k lepším zítřkům (pokud si vypůjčím komunistickou terminologii), ale někdy mám dojem, že POKROK pro nás má spíše pejorativní význam. Bylo dosaženo pokroků v technické oblasti, což je jistě chvályhodné, ale jak už to bývá, všechny úspěchy "jdou ruku v ruce" s nějakou negací. Například vynález dynamitu Alfreda Nobela. Pro stavitelství zcela zásadní vynález, avšak pokud dojde k jeho zneužití, tak vynález získává zápornou nálepku.

Kam dál