Božská Florence - recenze

31. srpna 2016 v 16:22 | Zaretka |  Recenze na filmy
People may say I couldn't sing, but no one can ever say I didn't sing.

Filmy podle skutečné události mívají u diváků velký úspěch, zvláště ty životopisné. Tvůrci vyberou nějakou zajímavou osobnost, často hrdinu nebo podivína, a divákovi ji svým osobitý způsobem představí. Stejně tak je tomu i u Božské Florence. Režisér Stephen Frears i v tomto filmu dokazuje, že témata z minulosti jsou mu velmi blízká. Film popisuje konec života "nejhorší zpěvačky v dějinách". Tento skutečný příběh o Florence Foster Jenkins nemusí být českým divákům znám, avšak pro Američany je Florence nezapomenutelná.




Film se odehrává během druhé světové války, avšak tento střet velmocí je pouze na pozadí filmu a dokresluje celý příběh. Snímek tak získává historický ráz, zvláště 20. století mají tvůrci v oblibě a tato témata jsou i diváky vyhledávaná, avšak Božská Florence bude patřit k snímků, na které velmi rychle zapomeneme. Film stojí hlavně na výborných výkonech hlavních protagonistů. Obsazení Meryl Streep do hlavní role byl pro režiséra "tah na jistotu", protože neexistuje role, kterou by Streep nezahrála výborně. I když Meryl Streep v minulých snímcích předvedla, jak skvělá zpěvačka je, tak v tomto filmu dokáže i obstojně falešně "kvílet". Mnohem větším překvapení je výkon Hugha Granta, který asi zůstane pro mnohé zaškatulkovaný jako romantický hrdina (i když hraje i vážnější role). V tomto snímku, v roli manžela Florence, je Grant úžasně přirozený a jeho výkon je skutečně uvěřitelný. Za povšimnutí stojí i vedlejší herec Simon Helberg, kterého většina zná z komediální seriálu Teorie velkého třesku. Jeho herecké ztvárnění klavíristy bylo také velmi povedené, i když jeho mimická práce s obličejem byla často nepřirozená, ale do filmu se to hodilo. Fascinující však na Helbergovi je, že klavírní pasáže hraje opravdu on sám.


Film má však několik slabin. Problém je v tom, že se jedná o komedii i drama. Míchání těchto dvou žánrů se však ve většině případů ukazuje jako problematické, protože režisér se vás v jednu chvíli snaží dojmout a o pár minut dále chce, abyste propadli smíchu. Celkově vtip byl v tomto filmu dvojí - jeden suchý, typicky anglický, a druhý, který šel do trapností. Divák se tak směje falešnému zpěvu Florence, ale když se nad tím zamyslí, je to opravdu k smíchu? Kdyby příběh nebyl pravdivý, tak jde o nepříliš povedenou frašku, která se snaží mít i morální poselství. Avšak to, že je příběh natočen podle skutečné události z něj dělá něco výjimečného. Když sečtu všechny klady a zápory, které film má, tak bych ho hodnotila - 60%.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jak se vám líbila Božská Florence?

0%
1-25%
26-50%
51-75%
76-99%
100%

Komentáře

1 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 31. srpna 2016 v 17:14 | Reagovat

Tak to nevím, já ti nějak v poslední době nemám ráda komedie, a když píšeš, že je to drama i komedie, tak mě to nějak nenadchlo, i když..., neviděla jsem, tak nemůžu soudit, třeba by se mi to líbilo.

V poslední době jsem viděla asi tři filmy s otevřeným koncem a nějak jsme oba doma nevěděli co si o tom máme myslet. Zřejmě jsou dnešní filmy určeny pro náročnější diváky a my jsme staří geronti. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama