Vlastní mysl jako největší nepřítel

5. září 2016 v 18:49 | Zaretka |  Téma týdne
"Žádná strast není tak velká jako strach před ní." (John Locke)

Vlastní mysl nám to umí v životě pěkně zavařit. Pokud si vybavíme naše fobie, naše obavy, tak zjistíme, že to, co nás nejvíce děsí, je právě onen zmínění STRACH. Tento negativní pocit nás pronásleduje již od naše raného dětství a často se stává, že se v dospělosti projeví mnohem více než bychom čekali. Jako malé děti jsme se báli různých strašidel, přestože jsme nikdy žádné strašidlo neviděli. Někteří se báli, že na ně ve školce rodiče zapomenou, aniž by se to opět někdy stalo, stačilo, aby rodiče přišli pozdě nebo aby jiní rodiče zapomněli na naše kamarády. Když jsme pak nastoupili do školy, tak nás mohly pronásledovat STRACHY ze špatných známek, neúspěchů, spolužáků atd. Jistě si všichni vybavíte, čeho jste jako malí báli. Pak přišla střední škola - přijímačky, nový kolektiv, přelomových 18 let (nevím, jak u vás, ale u mě to teda přelomové nebylo), maturita, u některých první lásky a pak opět přijímačky (tentokráte na vysokou). Na vysoké škole začíná úplně jiný režim - někteří se osamostatní, plní zkoušky a snaží se získat co možná nejvíce kreditů. Někdo zvolí jednodušší školu, jiní zase složitější a nezbyde nám čas na nás samé. Na vysoké také začínáme s vážnými vztahy, které buď vydrží, nebo se rozpadnou. Většina z nás ke škole zvládá práci na menší úvazek a získává pracovní zkušenosti. Po absolvování vysoké přicházejí starosti skutečné dospělosti, na kterou jsme se jako děti hloupě těšili. Jak rádi bychom se báli strašáka pod postelí. Na naší životní cestě nás tedy často provázejí pochyby, které mohou vyvolat STRACH, jenž však máme opět jen ve své mysli.



Kolikrát jste šli ke zkoušce (nebo k pohovoru) s pocitem absolutním dutosti a ve své hlavě jste viděli, jak letíte nejdříve vy a pak až vás index. Ale teď ruku na srdce, kolikrát k tomu skutečně došlo? Často si představujeme ty nejhorší scénáře, ale proč to vlastně děláme? Je to jistý obranný mechanismus, i když ne zrovna ten nejlepší. Jsou sice pozitivní lidé, ale podle mě jich není tolik. Většina lidí má naopak zafixovaný pesimismus. Svým negativním postojem se vlastně připravujeme na tu "nejhorší" věc a doufáme, že pak nebude tak bolestivá. Většinou se však tyto naše představy nevyplní a my jsme strávili několik hodin/dnů/týdnů/měsíců/let ve STRACHU z něčeho, co bylo naprosto zbytečné. Příkladem za všechno jsou i vztahy. Někdy se nás zmocňují myšlenky, proč náš protějšek chce být právě s námi. Copak by nenašel někoho lepšího, hezčího, chytřejšího, dokonalejšího, se stejnou povahou? Tyto negativní myšlenky se nám neustále dostávají do mysli a my pak začínáme žárlit. Partnera proměníme na věc, kterou chceme vlastnit a zapomínáme na to, co je důležité. Žárlivost je špatná vlastnost, avšak pokud je někdo žárlivý, tak to nedělá z nějakých zlých pohnutek. Všechno je to vyvoláno pouze STRACHEM, že nás někdo zradí a my zjistíme, že jsem nedůležití. Často bláznivě toužíme po lásce někoho, kdo nás vůbec nechce. Přicházíme o své sebevědomí a prim hraje STRACH a nejistota. Žárliví jedinci mají většinou malé sebevědomí, které se však zrodilo tím, že jim někdo v minulosti ublížil. Kdyby se možná lidé k sobě chovali lépe a přestali si navzájem ubližovat, tak by naše STRACHY byly menší. I když je tato myšlenka utopistická, tak to s naším lidstvím nevidím tak negativně. Vždy se najdou lidé, kterým na nás záleží. Pokud po svém boku takové lidi máme, tak jsme šťastní a neměli bychom se nechat ovládat naší negativní myslí, protože je to velmi nebezpečné!

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Necháváte se ovládat svým strachem?

ano
ne

Komentáře

1 Papája Papája | E-mail | Web | 5. září 2016 v 19:26 | Reagovat

s tvým článek na 100 % souhlasím, bohužel se také nechávám ovládat svými strachy, představuju si tu horší variantu, aby jsem pak měla radost z toho kladu a nebo nebyla zklamaná, kdybych si to vysnila hezky a pak to nedopadlo, ... měla jsem teď vysněný hezký večer s přítelem, že si konečně budu moct od učení odpočinout a nakonec zjistím, že ho uvidím až v sobotu :( co myslíš, radost vystřídalo zklamání, opět, nečekala jsem, že se to tak rychle vystřídá

2 womm womm | E-mail | Web | 5. září 2016 v 20:58 | Reagovat

Ono je zas ten strach prirodzený a je otázne či sa treba niečomu prirodzenému brániť :-P Samozrejme spôsobuje to nepríjemnosti, napríklad vo vzťahoch ako si veľmi trefne poznamenala, ale je to naše.
Myslím, že človek sa časom sám od seba naučí nebáť všetkého.

3 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 6. září 2016 v 7:06 | Reagovat

Pěkný článek, jinak já mívám strachy i teď, někdy je to silnější než já a ani rozumově to nezvládám. Představy, téměř katastrofické mě provázejí a jak píšeš, často se z toho nic nesplní, ale.............

4 Elis Elis | Web | 6. září 2016 v 13:37 | Reagovat

Moc hezky napsané, ale dá se na to podívat i opačně, že my jsme nepřátelé vlastní mysli, ale nevím co s tím udělat :)

5 Viallen Viallen | Web | 8. září 2016 v 17:17 | Reagovat

Strach je taká poriadna sviňa,ktorá sa len večne skrýva, no rada sa znenazdania vyvalí von :D Najhoršie je, že keď ja pociťujem strach mávam úplné výpadky pamäte... Asi som menší blázon :D Rada by som povedala, že sa nenechávam ovládnuť strachom, no to asi nemôže nikto. Nevravím, že proti nemu nebojujem, len niekedy je to naozaj ťažké...

6 slunecnyden slunecnyden | Web | 8. září 2016 v 20:10 | Reagovat

Pravdivý článek. Musím ale říct, že čím jsem starší, tím méně takových těch velkých strachů mám. Už jsem nějak smířená, že věci se stanou, ať se bojíme nebo ne. Dřív jsem se bála o dceru, rodiče, že se se mnou přítel rozejde, že ztratím práci... teď už to nějak nechávám být. Zjistila jsem, že se věci stávají bez ohledu na naše strachy. A velkými strachy a zveličováním si můžeme i vyvolat psychické problémy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama